close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovor s Wentem pro časopis "For Men"

22. února 2008 v 10:10 | Tí_nuška |  WeNtWoRtH MiLlEr - rOzHoVoRy A čLáNkY
Nebýt jednoho z nejpopulárnějších seriálů současnosti, asi by tenhle chlapík hrál v divadle a v restauraci někde v Los Angeles uklízel stoly. Naštěstí byl dost trpělivý, aby si na svou životní roli počkal.
17. září začalo ve Spojených státech vysílání vychtěné třetí řady fenomenální série, od 26. září letošního roku běží první sezóna seriálu konečně i na našich obrazovkách. Prison Break neboli Útěk z vězení rozpoutal od chvíle svého vzniku fanouškovskou mánii, která nezastavila před hranicemi žádné ze zemí, kde se vysílal. Hlavní hrdina v podání herce Wentwortha Millera ztvárňuje stavebního inženýra, který si jde shválně sednout do vězení, aby zachránil svého na smrt odsouzeného bratra. Žádný plán na útěk z vězení není dost geniální, aby se mu do cesty nemohlo postavit dostatek překážek.
Wentworth Miller byl loni nominován na Zlatý glóbus, stejně tak jako seriál Prison Break, v němž hraje hlavní roli. Wentworth je tedy čerstvě vyšlá filmová hvězda bez předešlých letitých filmových zkušeností. Díky svému vzezření je dnes považován za sexuální idol tisíců žen, diskutovaný na stovkách internetových fór. Sám rozhodně žádné hvězdné manýry nemá. Jako absolvent prestižní newyorské univerzity čekal na svoji životní hereckou šanci dlouhé roky, zato má na pár dalších let o práci rovněž postaráno.

CO MÁ SPOLEČNÉHO PRINCETON S HRANÍM?
Hraní pro mě vždycky byla vášeň a až do univerzity jsem hrával pořád. Až na Princetonu mi na tuhle zábavu nezbýval čas, protože ta škola je sama o sobě úžasná. A taky je docela konzervativní. Většina mých spolužáků měla po jejím absolvování ambice jít pracovat někam na Wall Street, zatímco já jsem se chtěl věnovat právě hraní. Něco takového už na škole budilo hodně pozornosti.
A PROČ JSTE TEDY VŮBEC NA UNIVERZITU CHODIL?
Tak nějak se ode mě očekávalo, že půjdu na vysokou školu. Oba mí rodiče jsou vysokoškoláci a přestože moje hraní vždycky tolerovali, očekávali ode mě asi něco víc. Oba také nevěděli o životě herců vůbec nic.
JAK PŘESNĚ SE TO ODEHRÁLO?
Po získání titulu z angličtiny jsem odjel do Los Angeles, protože se mi nechtělo učit. Táhnul mě tam film a seriál. Ale když jsem nemohl být v nich, tak jsem si přál být alespoň v pozadí. Začal jsem pracovat v produkční firmě a mojí prací bylo faxovat, vyplňovat kolonky, venčit šéfové psa a chodit mu do Subwaye pro sendviče.
---------------------------> Klik na "Celý člának"

KDY SE TO VŠECHNO ZMĚNILO?
Jednou mi to všechno došlo, přišel jsem za šéfovou a řekl jí, že chci být hercem a že chci odejít. Ona ale nečekaně kontrovala tím, že právě za velmi slušné peníze získala nezvyklou zakázku a že chce, abych jí dělal asistenta. To mě zaskočilo. Věděl jsem, že když zůstanu, výrazně si polepším, ale zase si nezahraju. Pokud odejdu, sice si někdy zahraju, ale budu zase začínat od nuly. Nakonec jsem se rozhodl, že přece jen odejdu. Na to mi šéfová řekla, že svého rozhodnutí určitě budu litovat.
JAK SE VLASTNĚ ČEKÁ NA ROLI?
Věděl jsem, že trpělivost bude mojí největší zbraní. I ostatní adepti herectví na svou první roli čekají, ale zpravidla nejsou dost trpěliví. Věděl jsem, že to bude trvat nejméně 2 roky, možná 3 nebo 4. A nakonec jsem se dočkal roličky v seriálu Buffy, přemožitelka upírů a pak ještě v několika dalších projektech.
ZNAMENÁ TO, ŽE JSTE V SAMÝCH POČÁTCÍCH SVÉHO KROKU ZALITOVAL?
Když se mě šéfová ve chvíli, kdy mi nabízela práci asistenta ptala, jestli existuje částka peněz, která moje rozhodnutí změní, mohl jsem říct, že ano, ale neudělal jsem to. Nebyla to totiž otázka peněz. Na herectví mě přitahuje to, že jste nějakým způsobem ke konkrétní práci přitahováni nějakou vnitřní silou, která říká: ,,Ano, to je to, co chci hrát." Herectví mi způsobuje takové mrazení, které jsem zatím nenašel v žádném jiném zaměstnání. Takže i když jsem zpočátku vůbec nehrál to, co bych vnitřně hrál třeba mnohem raději, nikdy jsem svého kroku do prázdna nezalitoval.
PROČ JE PRISON BREAK TAKOVÝ HIT?
Protože má v sobě pro každého něco. Je akční, dobrodružný, romantický. Je to příběh o obyčejném chlápkovi a o tom, jak daleko je s to zajít, aby pomohl svému blízkému.
JAK VYPADÁ PŘÍPRAVA NA SERIÁL Z VĚZEŇSKÉHO PROSTŘEDÍ?
Na žádnou přípravu nebylo moc času, protože jsme začali natáčet pouhý týden po castingu. Naštěstí jsme ale první záběry točili v opravdovém vězení, a to mi věřte, že takové místo vám jasně dává najevo, kde právě jste. I když vězení v době natáčení nesloužilo pár let svému původnímu účelu, na place s námi bylo i pár bývalých vězňů, kteří si jeho zdi vyzkoušeli naostro. Měli pár opravdu pikantních vzpomínek.
JAK SE HRAJE ZA MŘÍŽEMI?
Rozhodně to na vás působí a je to divné chodit do práce zrovna tam. Je to jako pořádat piknik v hrobce... Ale zásadní rozdíl je v tom, že po šichtě se můžete zvednout a jít domů.
ZMĚNIL SERIÁL S VĚZEŇSKOU TÉMATIKOU VÁŠ POHLED NA AMERICKÝ PRÁVNÍ SYSTÉM?
Co se změnilo, je můj pohled na muže a ženy za mřížemi. My všichni na svobodě máme sklon si myslet, že vězni jsou úplně jiní lidé, než jsme my, ale ve skutečnosti jsou úplně stejní. Mají sny, strachy, touhy... Stejně jako každý z nás. Jsou teď na druhé straně mříží, ale byli stejně jako my něčí děti, něčí přátelé, někdo je miloval. Ten rozdíl mezi ,,nimi" a ,,námi" je trochu menší, než se zdá.
V SERIÁLU SE SNAŽÍTE ZACHRÁNIT SVÉHO BRATRA. UDĚLAL BYSTE TO I VE SKUTEČNOSTI?
Nejsem tak chytrý jako postava, kterou hraji. Matematika a věda byly vždycky obory, které mě spíš děsily. Takže i kdybych nakrásně vytrpěl bolest takového tetování, jaké mám v seriálu, asi bych nevěděl, jak ho přečíst.
KDYŽ UŽ JSME U TOHO TETOVÁNÍ. DAVID BECKHAM SI PRÝ CHCE NECHAT UDĚLAT JEHO KOPII NA SVÉM TĚLE. CO SI O TOM MYSLÍTE?
Ano, někde jsem to slyšel. Je docela zvláštní, že se na ten seriál dívají také celebrity. Doteď jsem si myslel, že Prison Break sledují jen mí příbuzní a přátelé... Jinak si myslím, že tetování bude fungovat, ale tu bolest mu při jeho rozsahu nijak nezávid
NĚKDE JSEM ČETL, ŽE JEDNA Z OTÁZEK, NA KTEROU NERAD ODPOVÍDÁTE JE TA, JAK VÁS TETUJÍ PRO SERIÁL. JÁ SI JI PŘESTO NEODPUSTÍM...
Celé moje seriálové tetování jsou vlastně čtyři veliké obtisky, které do sebe zapadají jako puzzle. K tomu, aby držely na kůži a neodlepily se, slouží alkohol, když se naopak sundavají, stačí je postříkat vodou. Celý proces není ani tak bolestivý, protože obtisky jsou lepkavé. Jejich nanášení trvá 4 hodiny, dolů se drhnutím sundavají tři čtvrtě hodiny.
ZAZNAMENAL JSTE, ŽE BY SE K VÁM LIDÉ CHOVALI JINAK S TETOVÁNÍM A BEZ NĚJ?
Párkrát mi zůstalo i mimo natáčení a všiml jsem si, že mi pomohlo třeba k lepšímu místu ve frontě na Starbucks. Lidé si tetované okamžitě řadí do škatulky. Jenže pak u pultu otevřu pusu a to, co jde ven, s tím tetováním nějak nehraje.
KDYBYSTE NEHRÁL V SERIÁLU, CO BYSTE DNES ASI DĚLAL?
Rád bych si zahrál v seriálu Law & Order, anebo bych někomu rád propůjčil hlas v Simpsonových. Vlastně bych rád dělal cokoli, pokud by mě obklopovali schopní lidé a bylo by to něco inspirujícího.
OVLIVNIL SERIÁL ÚTĚK Z VĚZENÍ NĚJAKÝM ZPŮSOBEM VÁŠ MILOSTNÝ ŽIVOT?
Ani ne. Jo, do několika schůzek jsem se za poslední dobu navrtal, ale naštěstí jsem workoholik, takže právě v práci získávám všechnu svou energii. Všechno ostatní je až na druhém místě. Určitě si dokážu představit, že na řadě někdy bude žena a děti, ale právě teď to není na programu dne.
NAVŠTĚVUJETE NĚKDY FANOUŠKOVSKÉ STRÁNKY VĚNOVANÉ SEXY IDOLU WENTWORTHU MILLEROVI?
Na začátku jsem to dělal. Když jste třeba na věčírku a vidíte, že se v druhé části místnosti nějací 2 lidé evidentně baví o vás, taky vás zajímá, o čem přesně. Tahle věc má ale taky svou nevýhodu v tom, že se o sobě můžete dozvědět něco špatného.
CO ŠPATNÉHO JSTE SE O SOBĚ DOZVĚDĚL?
Třeba o svých hereckých výkonech. Samozřejmě jsem si je vzal k srdci a okamžitě je vybalil na svého učitele herectví. Ale pak jsem si uvědomil, že výtky k mému herectví mohl klidně napsat nějakej 11-ti letej kluk, kterýmu máma ráno zapomněla koupit džus a tak si svou zlost vybíjí na mně.
CO JSTE OD SVÝCH FANOUŠKŮ DOSTAL NEJZAJÍMAVĚJŠÍHO?
Pár sad scrabble. V několika rozhovorech jsem se totiž zmínil, že mám tuhle hru rád a někdo si to holt vzal k srdci. Taky dostávám spoustu pošty od vězňů. Vypadá to, že fotka s mým podpisem má na vězeňském černém trhu cenu třeba krabičky s cigaretami...
MYSLÍTE, ŽE VÁS SLEDUJÍ VE VĚZNICÍCH?
Líbí se jim, když mohou seriál sledovat, ale je to vesměs zakázané. Nemyslím snad pro to, že by někdo zkoušel dělat totéž co Michael nebo že je to příliš nerealistické. Každopádně nikdo nechce dávat vězňům žádné návody.
JAKÁ JE VAŠE NEJOBLÍBENĚJŠÍ TELEVIZNÍ SHOW?
Je jich tolik, z čeho vybírat...? Každé období mého života na mě působily jiné věci. Ale z nostalgických důvodů bych asi jmenoval Muppet Show. Když jsem byl ještě dítě, můžete se vsadit, že byste mě našli každé pondělí v půl osmé večer přilepeného k televizi, jak čekám na Kermita a jeho bandu.
JAKÁ JE TA NEJZTŘEŠTĚNĚJŠÍ OTÁZKA, JAKOU JSTE KDY DOSTAL?
Jak ovlivnil můj účes můj sociální život.
A JAKÁ BYLA VAŠE ODPOVĚĎ?
Holím si hlavu nakratičko už mnoho let a žádný její sociální vliv jsem rozhodně nezaznamenal.
ODPOVÍDAT NOVINÁŘŮM STÁLE NA STEJNÉ OTÁZKY... NENÍ TO TROCHU NUDA?
Je v tom rozdíl. Odpovědi zůstávají stále stejné, stejně tak i otázky, ale lidé, kteří tak činí, jsou vždycky jiní. Pokud se ptají na něco, co je opravdu zajímá, takový rozhovor může stát za to...
ZNAMENÁ TO, ŽE I KDYŽ ODPOVÍDÁTE POŘÁD NA TOTÉŽ, NIKDY JSTE ŽÁDNÉHO NOVINÁŘE NEPOSLAL... VY VÍTE KAM?
Počkejte si ještě pár dalších sezón Prison Breaku a pak uvidíme.
V JEDNOM FILMOVÉM DOKUMENTU SE KDYSI JANE FONDOVÁ NECHALA SLYŠET, ŽE JAKMILE VYCHÁZÍ Z KARAVANU NA SCÉNU A PŘEMÝŠLÍ, JAK BY SVÝM HERECKÝM VÝKONEM LIDI DOJALA, ROZBREČELA NEBO ROZESMÁLA, NA PLACE KOLEM NÍ NACHÁZÍ JENOM 200 LIDÍ ZE ŠTÁBU, KTEŘÍ V TU CHVÍLI PŘEMÝŠLEJÍ, CO BUDE K OBĚDU. CÍTÍTE TO TAKY TAK?
Mám učitele herectví, který mi kdysi řekl užitečnou radu: ,,Dělat seriál je jako připravovat slavnostní večeři ke dni Díkuvzdání. Dost lidí se podílí na tom, aby se na stole nakonec objevilo jídlo." A pokud jste takový, kdo vytančí z karavanu na plac a nedokáže být štábu ani trošičku vděčný za to, co pro něj všichni připravili, je to stejné, jako by u vás doma zazvonil někdo cizí a hned se vám hrnul do lednice. To, že jste součástí slavnostní tabule, si musíte nějakým způsobem zasloužit. A tato zásluha obnáší dobře vědět, kdo, jak a čím se na výrobě seriálů podílí.
JAK BYSTE SE SÁM CHARAKTERIZOVAL?
Asi bych sám sebe necharakterizoval jako příliš lidem otevřeného člověka. Jsem spíš uzavřený a mám rád vlastní tajemství. Musím se v duchu smát, když se mě lidé ptají, kam chodím v noci pařit. Na takové otázky nemám odpověď.
VE FILMU LIDSKÁ SKVRNA JSTE SI ZAHRÁL PO BOKU ANTHONYHO HOPKINSE. ZÁROVEŇ JSTE SE OBJEVIL VE DVOU KLIPECH ZPĚVAČKY MARIAH CAREYOVÉ. JAKÝ JE V TOM ROZDÍL Z HERECKÉHO POHLEDU?
Pro herce neexistuje nic lepšího, než zahrát si s Anthonym Hopkinsem, Mariah Carey je zase mezinárodně uznávaná ikona a dva dny, které jsem při natáčení jejích klipů strávil, pro moji kariéru znamenaly mnohem víc, než cokoli jiného. Vděčný jsem ovšem za obě příležitosti.
KDYBY NEPŘIŠEL PRISON BREAK, ČEKAL BYSTE DALŠÍCH 10 LET?
To je děsivá otázka... Každý herec se totiž hrozí okamžiku, že se jednoho rána probudí, bude mu pětačtyřicet, bude uklízet stoly v restauraci a čekat na životní roli, která nikdy nepřijde. Kdyby nebylo Prison Breaku, asi bych byl v té roli i já, protože bez herectví prostě nemůžu existovat. Možná bych hrál v oblastním divadle a stejně jako mnoho jiných herců přes den uklízel stoly.
NARODIL JSTE SE V ANGLII. BYL JSTE SE VE SVÉM RODIŠTI UŽ PODÍVAT?
Párkrát jsem tam byl, ale nic zvláštního jsem nepocítil. Je to jako když se podíváte na pohlednici místa, kde jste nikdy nebyli. Oba mí rodiče jsou Američané a v Británii žili jen pár let. Oba se i se mnou vrátili do Spojených států, když mi byl rok nebo tak nějak. To znamená, že nějaké zvláštní vzpomínky na zemi svého narození ani mít nemůžu.
JAK VÁS OSTROVY PŘIVÍTALY?
Když jsem před několika lety odlétal do Londýna točit jednu minisérii, otec mě varoval, že Britové disponují jakýmsi okouzlujícím rétoricky-manipulativním nástrojem, díky němuž vyjdou jako vítězové z jakékoli konverzace tím, že na konci každé věty kladou otázku. Když jsem pak byl v Anglii a svým britským kolegům to řekl, odpověděli mi překvapeně. ,,No to jistě neděláme... Nebo snad ano?"
BYL JSTE ČASOPISEM PEOPLE ZVOLEN DO SKUPINY PADESÁTI NEJKRÁSNĚJŠÍCH LIDÍ ROKU 2007. CO TO S VÁMI DĚLÁ?
Lichotí mi to, ale rozhodně nejsem z těch, kteří na to myslí, když ráno vstávají z postele. I já jsem samozřejmě ješitný, nicméně ta druhá půlka mě se těší na břicho, vrásky i na pleš. Miluju starší herce, takové, kteří když se objeví na place, mají v obličeji vepsanou celou svou minulost. Nemusí říct ani slovo, ale vy přesto znáte celý jejich příběh. Na něco takového se sám taky těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama